pátek, září 29, 2006

Sudán před Evropským parlamentem



První týden ve Štrasburku se ukazuje jako bohatý na události. Nejen, že jsme měli hned ve středu příležitost podívat se na zasedání velkého senátu (Grand Chamber), zároveň celý tento týden zasedá ve Štrasburku Evropský parlament.
Hodně toho bylo napsáno o nesmyslnosti, náročnosti a především nákladnosti (200 milionů EUR ročně!) celého konceptu, že bude EP zasedat ve dvou městech (kdysi zasedal dokonce i v Lucemburku). Přímo z místa činu to lze jen potvrdit. Budova EP ve Štrasburku je honosná, moderně vybavená, ale většinu měsíce nevyužitá. EP tu totiž zasedá jen 4 dny z měsíce! Nejen že má každý evropský poslanec dvě kanceláře, ale kvůli tomu všemu se roztáčí logisticky neuvěřitelně náročná operace stěhování všeho nezbytného do 440km vzdáleného místa. Francouzi samozřejmě hájí Štrasburk s tím, že to je přece původní sídlo EP a na vlastní uši jsem slyšel i teorii, že evropští poslanci chtějí zůstat definitivně v Bruselu jen proto, že tam jsou levnější a přístupnější noční služby :-). Buď jak buď, EP slouží nám stážistům výborně tím, že zde podávají lepší obědy než na Soudě. Jídelna je navíc většinu měsíce úplně prázdna :-). (Více informací včetně petice na podporu jednoho sídla EP najdete zde nebo zde.)

K návštěvě zasedání EP jsme si se slovenskou stážistkou Zuzkou vybrali debatu o situaci v Dárfúru. Jaké bylo naše zklamání, když jsme v sále pro 732 poslanců napočítali maximálně cca 40 lidí (vyjma evropské komisaře a zástupce Rady). Na galerii určené pro veřejnost a novináře bylo minimálně 3 krát tolik návštěvníků. Podle zasedacího pořádku jsme se snažil vystopovat, jestli se mezi poslanci nenajde nějaký zbloudilý Čech či Slovák a tu nastalo překvapení č. 2 - většinu času byl na místě z 24 Čechů jedině komunista Miloslav Randsord, posléze se přidala Jana Hybášková (z 14 slovenských MEPs neobjevila Zuzka žádného). Samotná debata byla nesmírně zajímavá, byť časem trochu únavná, hrstka poslanců vyzývala mezinárodní společenství a Radu k důslednějšímu postupu vůči Sudánu. Překvapení č. 3 na sebe nedalo dlouho čekat - ve vystoupení pronesla plamený projev právě Jana Hybášková, která mi tím udělala velkou radost. Nic to ale nemění na smutném faktu, že toto z mého pohledu zásadní téma zaujalo 5 % poslanců. Sudán holt není otázkou národního zájmu žádné země a do hledáčku silných lobbystických organizací si cestu taky nenajde. Tak co bychom pak chtěli po našich poslancích.

(EP nakonec přijal o Sudánu rezoluci, kterou také iniciovala Jana Hybášková. Díky!)

Štítky: ,

středa, září 27, 2006

Passolini, Cassin, Da Vinci


Několik následujících příspěvků bude opět poněkud osobnějšího rázu, popisují zážitky a postřehy z tříměsíční stáže na Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Vzhledem ke"schopnosti" stíhat vše na poslední chvíli jsem se ocitnul den před zahájením stáže bez střechy nad hlavou. Několikastránkový seznam ubytovacích kapacit obdržený od Soudu byl obvolán zepředu zezadu, nejznámější štrasburské koleje byly osobně obejité, inzeráty na internetu vyčerpané. Odevšad se ozývalo - zamluveno už od června, na tři měsíce nikoho nebereme, hledáme slušnou dívku. V pondělí ráno, dvě hodiny před hlášením se na Soudě mi byla seslána poslední spásná adresa - katolická ubytovna pro studenty (na obrázku). Při rozhovoru s jejím ředitelem nebylo potřeba hrát naprostou zoufalost, ta byla zřejmá. O co víc se ale prohloubila, když z rozhovoru vyplynulo, že se nacházíme na půdě Brownovým románem proslavené sekty Opus Dei! Tak oni skutečně existují?! Tady nestrávím víc, než je nezbytně nutné.

Očekávání zkrvavených důtek, alibínských mnichù v kápi a latinských chorálů ovšem nebylo naplněno. Ubytovna se nakonec ukázala zařízena úplně běžně, podaná večeře chutnala znamenitě, co víc, ostatní spolubydlící se zdají být maximálnì vstřícní a přátelští. Náboženský ráz jen kaple, všudypřítomné krucifixy a svaté obrázky. Nyní tedy stojím před velkým dilematem, jestli zůstat v dobře zařízeném místě, kde poskytují polopenzi a praní prádla (oboje za příplatek) nebo se zkusit podívat na další slíbené místo, které by asi nebylo tak komfortní a finančně výhodné, mohl bych se tam ale vrátit kdykoli bych chtěl, v jakémkoli stavu a třeba tam nechat přespat nějakého známého z Brna...

ps

Jestli se někomu zdá ten závěr málo dramatický, tak vězte, že příště to bude o chodu Soudu. To bude mít teprve grády.


pps

Proč v názvu příspěvku Passolini? Tak se jmenoval pokoj, kde jsme byli ubytovaní v sobotu a v neděli v nedalekém vesnickém hotýlku. Z výzdoby pokoje se ukázalo, že Passolini je asi větší umělec než jen režisér onoho neslavně proslulého filmu, s nímž si ho povětšinou v ČR spojujeme.

ppps

Sobotní a nedělní anabázi se mnou absolvoval rodič, jemuž za to velmi děkuji. Sice rozsah rodičovské péče je u nás doma spíše diagnózou, přesto jsem jim za to velmi vděčný.

pppps

Schválně si všimněte, že když vám náhodou dojde "žebrací" dopis od nějaké pochybné organizace typu Červený kříž nebo Amnesty International :-), tak jestli ho připravuje zkušená PR agentura, vždy na konec zařadí "ps", kam vsune nějakou zvlášť důležitou informaci. Důvod je prostý, i když onen dopis s krajním nezájmem jen tak prolítnete, "ps" si přečte každý.

Štítky:

úterý, září 19, 2006

O ekologii s Václavem Klausem

Kdo by řekl, že seminář o ekologii dovede v 16.00 zaplnit plné dva sály Nové radnici? Jedině ten, kdo by předem věděl, že moderátorem na ní bude prezident republiky Václav Klaus. Jména panelistů Ivan Brezina, Martin Říman a Martin Bursík od začátku naznačovala, že diváci se rozhodně nudit nebudou a také to, že předseda Strany zelených bude tahat za kratší konec.

Nejlépe připravený příspevek měl Ivan Brezina, který ukázal, že jako novinář se na rozdíl od politiků v problematice orientuje a ekologicko skeptickou literaturu má načtenu. Jedinou vadou byla až přílišná složitost textu, který by se zřejmě lépe četl než poslouchal (navíc přednesený z listu). Druhou jedinou vadou bylo, že si Brezina za téma příspěvku zvolil globální oteplování, což, jak podotkl z publika jeden akademik z přírodovědecké fakulty, je přílišné zúžení problematiky. Už před lety český sociolog a ekolog Jan Keller psal, že spíše než o globálním oteplování bychom měli raději mluvit o globálních změnách klimatu. Do konceptu globálního oteplování se ale tepe snáze. Na druhou stranu by možná mnohé Brezinovy argumenty obstály i proti změnám klimatu.

Dobré rétorické schopnosti však předvedli i Martin Říman, který mě příjemně překvapil, a Martin Bursík, jehož jsem už zažil v lepší formě. U Václava Klause jsem schválně sledoval hodiny, jak dlouho se udrží v roli nezúčastněného moderátora. A v tomto opravdu nezklamal. Po Bursíkově příspěvku místo předání slova publiku začal Bursíka napadat a nedisciplinovaně se převtělil do role dalšího panelisty. Poté místo toho, aby dal férově slovo Bursíkovi na reakci, poslal mikrofon veřejnosti k dotazům. Ale jak řekl sám Bursík, byla by škoda, kdyby se Václav Klaus držel pouze moderování.

Co se obsahu týče, hlavní tezí eko-skeptické části panelistů bylo, že mají rovněž rádi přírodu, k jejímu uchování ale podle nich vedou jiné metody. Tuto myšlenku upřesnil Martin Říman s tím, že jejich receptem je nechat pracovat trh a zbytečně neregulovat (v tom si ale protiřečil, neboť na začátku odmítl Bursíkovo tvrzení, že oni chtějí dát nevzrušeně průběh všem procesům, business as usual). Podle Římana až bude společnost dostatečně bohatá, postará se o ekologii sama a ekologové svými aktivitami pouze něco nepřirozeně urychlují, pokřivují. Jak ale dojde k tomuto zlomu? Neprojeví se právě tím, že různé ekologické iniciativy začínají "zespodu" získávat podporu a hlasitěji prosazovat své myšlenky? Není fakt, že se Strana zelených dostala do Poslanecké sněmovny indikátorem toho, že je česká společnost dost bohatá a začíná se ekologií zabývat? Kdyby Říman domyslel svou tezi dál, mohl by také dojít k poznání, že to je vlastně on, kdo zasahuje do přirozeného vývoje a stojí mu v cestě :-).

Příznačnější pro celou debatu ale bylo, jak se obě dvě strany neslyšely. Z širší perspektivy se totiž mohlo zdát, že dospívají ke stejným závěrům jen z opačných stran. Představa skeptiků, že vyčerpání ropy se nemusíme bát a svět se nezastaví, protože lidský um a tržní mechanismus povedou k vyvinutí nových pohonných hmot a technologií, se velmi blížila představě druhé strany - prosazování alternativních zdrojů energie (i v podobě Bursíkova auta na palivo z řepky olejné) nebo kalkulace externalit.

Samotná veřejná diskuse na toto téma mezi znepřátelenými tábory byla velmi cenná a Centru pro demokracii a kulturu za ni patří dík. Ale poznání, že za pláštíkem ideologických sporů se v dálce mohou skrývat příbuzná řešení, učinilo celou konferenci ještě hodnotnější.

Štítky: