pondělí, listopadu 27, 2006

Sudán a francouzské dráhy: korporace pachateli válečných zločinů?

Často se zde zmiňuji o trestní odpovědnosti jednotlivců za páchání válečných zločinů. To je ostatně jeden z největších pokroků mezinárodního trestního práva ve 20. století vůbec, že pachatelé válečných zločinů se nemohou schovávat za vinu státu, armády nebo za obecné válečné běsnění. K plodům Norimberského tribunálu patří závěr, že válečné zločiny páchají konkrétní lidé, kteří za ně mají nést odpovědnost. Nicméně v poslední době můžeme čím dál častěji slyšet i o prošetřování odpovědnosti soukromých společností. Na dvou aktuálních případech se pokusím načrtnout praktické problémy s tím spojené.

V USA je za účelem občanskoprávního stíhání soukromých společností užíván Alien Tort Claim Act z roku 1789(!), který dává americkým soudům jurisdikci ohledně případů předložených cizinci, jež se týkají porušení mezinárodního práva. Jsou na něm zajímavé hned čtyři věci: žalobu může předložit pouze cizinec, žaloba může být namířená proti cizinci (tím se blíží univerzální juridsikci z předešlého postu), může se týkat i soukromé společnosti a zároveň implementuje mezinárodní právo. Na základě tohoto zákona byla prošetřována odpovědnost za válečné zločiny takových výtečníků jako Karadžič nebo Marcos, většinou však neúspěšně. Dostalo se i na otázku role společností jako Unocal, Exxon Mobil Corp. a dalších.

Kanadské ropné společnosti Talisman asi také raketově nevystřelily akcie, když se její představenstvo dozvědělo, že je obviněna ze spolupráce s vládou Sudánu na páchání genocidy. Žalobu podala před americkými soudy Sudánská presbyteriánská církev tvrdící, že se Talisman s vládou podílely na násilném vysídlování nemuslimského obyvatelstva z oblasti s ropnými nalezišti. V září se nicméně soud rozhodl pro zrychlené vynesení rozsudku bez jednání, protože neshledal v návrhu na žalobu dostatečné důkazy, jež by naznačovaly skutečnou spoluvinu Talismanu.

Na opačné straně oceánu se zároveň odehrává veřejností daleko více sledovaný případ rovněž proti soukromé společnosti. V červnu 2006 prohrála francouzská státní železnice (SNCF) spor s Alainem Lipietzem, který obvinil SNCF ze spolupráce s nacisty, když její vlaky odvezly jeho rodinu do koncentračního tábora. SNCF prý neudělala nic, aby zabránila transportům, nebo je aspoň zpomalila, dokonce si nechávala platit za transporty od francouzské vlády ještě i po skončení války. Podle soudu tak spolupracovala SNCF s francouzskou vládou na zločinech proti lidskosti.

Lipietz vyhrál kompenzaci 60 000 euro, právníci železnic se odvolali. Odvolání chtějí postavit na tvrzení, že neměli při jednání s Nacisty na výběr a že byl případ dávno promlčený. Úspěch Lipietze samozřejmě vedl hned k vznášení dalších nároků. Je přitom zajímavé, že židovské skupiny se stavějí proti těmto sporům, když tvrdí, že právě SNCF svou historii nezakrývá a přiznává se k ní na rozdíl od bank, pojišťoven a dalších podobných institucí. De Gaulle přitom hned po válce udělil všem velkým institucím amnestii za spolupráci s Hitlerem v zájmu udržení národní jednoty. Díky tomuto kroku jsou dodnes válečné aktivity Francie na veřejnosti poměrně tabu.

Oba zmíněné případy jsou stále otevřené, ale už teď můžeme odhadovat, jak asi dopadnou. Daleko větší naděje na úspěch má francouzský případ, protože je mnohem snazší po důkazní stránce a zároveň se nese na vlně podobných případů počítajících se snahou firem se už jednou pro vždy očistit od břemene spolupráce s nacisty. Nicméně argument donucením je, jak přijatelný podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, tak se už osvědčil v předešlých podobných případech. Nakonec by také mohlo dojít k nějaké formě mimosoudního vyrovnání. Americký případ je spíše odsouzen k nezdaru, protože byť je časově mnohem bližší než francouzský, je vzdálený prostorově. Je nesmírně obtížné po právní i praktické stránce důkazně podepřít takový podnět. Zároveň je potřeba prokázat úmysl nebo aspoň vědomí na straně společnosti Talisman o páchání válečných zločinů a to taky není žádná sranda. Oba případy ale shodně ilustrují, že dnes už se ani soukromé společnosti nemohou cítit bezpečné a při spolupráci s nedemokratickými režimy by měly dvakrát zvážit všechny své kroky.

Štítky: ,

1 Comments:

At 22/2/07 10:40, Anonymous Nemcourek said...

"při spolupráci s nedemokratickými režimy by měly dvakrát zvážit všechny své kroky"

A jak to je se zbavenim se odpovednosti, kdyz neporusuji zadne embargo me zeme? Treba dodavam zbrane, protoze ma vlada to nezakazala a vim, ze tyto zbrane neslouzi uslechtilym cilum. Navic diktatury 3.sveta jsou vetsinou stridany dalsi diktaturou, ktera tohle moc resit nebude, aby neupozornovala na sve hrichy . . .

 

Okomentovat

<< Home