Jak to chodí v institucích III.

Ani v předvánočním čase neutichá mravenčí práce úředníků v koridorech evropských institucí. Jaké další nástrahy na ně čekají?

- Musím se přiznat, že když jsem se na stáž do Štrasburku vydával, lámal jsem si hlavu, kolika saky a kravatami se vybavit, abych dostatečně zapadnul. Mé obavy byly úplně zbytečné. Před několika dny na zasedání Rady ministrů v Radě Evropy došla na přetřes ruská neratifikace Protokolu 14 k Evropské úmluvě (Rusko úspěšně blokuje úsilí ostatních 45 zemí reformovat nestíhající Soud). Velmi nepříjemné otázky se odvážil klást ruské delegátce nizozemský diplomat, který jako jediný neměl na sobě ni kravatu, ni sako.

- To potvrzuje můj obecnější dojem, že úředníci (i vysoce postavení) na Soudě jsou velmi přátelští a neformální. Například takového Vincenta Bergera, slavného to autora autoritativní učebnice o Evropské úmluvě o lidských právech, toho můžete potkat, jak si jede do své práce na kole. Se svým platem a postavením by si přitom mohl dovolit kvalitní vůz jednou za tři měsíce.

- Když už jsem se zmínil o Rusku, minulý měsíc končilo jeho předsednictví v Radě Evropy. Tuto příležitost nemohla nevyužít řada zemí, které s ním nemají zrovna nejlepší vztahy, a že jich v poslední době není málo, aby se při závěrečném hodnocení předsednictví opatrně neodvážily kritizovat stav lidských práv v zemi. Třeba si to Rusko vezme k srdci za příštích 23 let, co k němu opět dorotuje role předsednické země.

- Už v předešlých postech jsem psal o těžkostech, s jakými se potýkají instituce při zachovávání své jazykové politiky. Často jsou to drobné detaily, které rozhodnou o chodu instituce na dlouho dopředu. Například takový unijní ombudsman, rovněž sídlící ve Štrasburku, je skoro bezvýhradně anglofonní institucí. Proč? Je to prosté, jeho první představitel pocházel z Finska, tradičně spíše anglofonní země (je to také asi jediná země na světě, kde naladíte rozhlasové zprávy v latině). Druhý, stávající, ombudsman má sice řecky znějící jméno, napůl je to ale Američan. Tato instituce nebude už nikdy frankofonní :-P.

- To mi připomíná někdejší snahu poslanců Evropského parlamentu prosadit, aby angličtí rodilí mluvčí měli povinnost promlouvat v projevech jiným jazykem než angličtinou. Ta je totiž údajně zvýhodňuje v tom, že jsou v ní schopni nejlépe argumentovat, pohotově reagovat a jsou vůbec celí přesvědčiví. Britové a Irové se ale hájili tím, že oni jsou svou angličtinou zároveň i handicapovaní. Všude jim všichni rozumějí a když chtějí probrat nějakou věc jen mezi sebou, jsou nuceni se uchylovat snaž až na unijní záchodky a ani tam jeden nikdy neví.

- Poslední poznatek z institucionálního života směřuje k symbolice a snaze institucí o zdobení svých sídel zástupy vlajek členských zemí. Tento kreativní počin se totiž může stát organizaci osudným. Ještě před nedávnem zdobil jednu z budov Rady Evropy „billboard“ táhnoucí se přes několik pater s magickým číslem 46 signalizující počet členských zemí (viz foto). Tolik bylo také vysázených vlajek u hlavního vchodu (stejné foto). Toto malebné panorama ale nedávno narušila Černá hora, která si nezodpovědně odhlasovala v referendu samostatnost. A tak je potřeba nanovo šít billboard a narušit pěstěné záhonky macešek pro vztyčení nové vlajky. Zbytečně bych se s tím ale neunáhloval, třeba nám v dohledné době rozšíří Radu Evropy o další členskou zemi Kosovo.