pátek, října 27, 2006

Dick Cheyney přiznává mučení


Původně jsem chtěl psát o něčem úplně jiném, ale včerejší den přinesl dvě zásadní zprávy z lidskoprávního světa, o kterých se nemůžu nezmínit.

V uplynulých letech byla pověst USA pošramocena skandálem, který se přeléval z kontinentu na kontinent, z jedné americké základny na druhou. V Bagramu, Abu Ghraibu a na Guantanámu, tam všude vyplulo na povrch, že byli vězni zadržení Američany mučeni. "Ze všeho už jsme pryč," mohl by si říct člověk sledující zprávy. Věznice v Abu Ghraibu byla zavřena, úmrtí zadržených v Bagramu vyšetřena, zadržení na Guantanámu dostali pomocnou ruku od amerického Nejvyššího soudu v podobě rozsudků Rasul v. Bush a Hamdan v. Rumsfeld.

Jenže americká vláda zasadila tomuto vývoji těžký protiúder v podobě zákona Military Commission Act 2006 přijatého před týdnem. Tento zákon umožňuje používat výpovědi získané pod nátlakem, zbavuje vězňů práva na zpochybnění svého zadržení před soudem (habeas corpus), omezuje vymahatelnost čl. 3 Ženevských úmluv a také dekriminalizuje ponižující zacházení s vězni.

Včera se nechal viceprezident Dick Cheney dokonce slyšet, že se mu zdá přijatelné používání techniky "waterboarding", kdy jsou vězni při výsleších potápěni do vody na tak dlouho dobu, aby si mysleli, že se utopí. Učinil tak první oficiální přiznání a schválení této formy mučení. Zapomíná přitom, že v minulosti za ni byli Američané odsouzeni vlastními soudy a že je výslovně zakázaná i podle nového amerického Vojenského polního manuálu. USA samy označují tuto techniku za mučení a kritizují její používání např. v Tunisu. Více informací zde.

K pozitivním zprávám ze včera patří, že Valné shromáždění ve svém Prvním výboru odhlasovalo svou podporu vypracování nové multilaterální smlouvy, která by regulovala světový obchod se zbraněmi. Je otázka, jestli by taková smlouva mohla zabránit ilegálnímu prodeji zbraní do konfliktních oblastí, nicméně vedle spousty nefunkčních známe i mnoho funkčních mezinárodních režimů, které přinesly pozitivní změnu. Jak funguje neregulovaný obchod se zbraněmi a jaké má důsledky, o tom jsme se mohli přesvědčit naposledy ve vynikajícím filmu Obchodník se smrtí. Jenom v roce 2005 bylo podle odhadů SIPRI vynaloženo ve svetě na vojenské výdaje více než 1,1 bilionu USD, což je 15krát více než na mezinárodní humanitární pomoc.

K včerejšímu hlasování vedla více než pětiletá kampaň nevládních organizací, jejíž součástí bylo také podepisování se svou fotkou pod petici za tuto smlouvu. Fotek - podpisů se nakonec nasbíralo po celém světě více než milion. Potěšující je, že podporu této smlouvě vyjádřila i Česká republika, která je velmi významným vývozcem zbraní a to často i do takových zemí jako je Čína, Vietnam, Zimbabwe nebo Sýrie. Petici podepsal mj. ministr vnitra František Bublan. Více informací zde, zde nebo zde.

Včerejší den byl jako obvykle dvojznačný - ukázal nadějný krok kupředu, ale stejně tak odhalil nepříjemné přiznání z nejvyšších míst. Demonstroval také typický obrázek dnešních dní - rostoucí počet mezinárodních úmluv na ochranu lidských práv, ale na druhé straně smutnou politickou realitu daleko kulhající za mezinárodním právem.

Štítky:

2 Comments:

At 1/11/06 14:30, Anonymous Michal said...

Ten Cheney se mi snad jenom zdá... :(

 
At 2/11/06 19:11, Blogger lubomir said...

podle vseho se "snad jen zda" i nekterym soucasnym republikanskym kongresmanum, kterym muze politika bileho domu snizit sance na obsazeni stejneho poctu kresel jako v minulych letech. vsak uvidime pristi tyden.

 

Okomentovat

<< Home