Sudán před Evropským parlamentem

První týden ve Štrasburku se ukazuje jako bohatý na události. Nejen, že jsme měli hned ve středu příležitost podívat se na zasedání velkého senátu (Grand Chamber), zároveň celý tento týden zasedá ve Štrasburku Evropský parlament.
Hodně toho bylo napsáno o nesmyslnosti, náročnosti a především nákladnosti (200 milionů EUR ročně!) celého konceptu, že bude EP zasedat ve dvou městech (kdysi zasedal dokonce i v Lucemburku). Přímo z místa činu to lze jen potvrdit. Budova EP ve Štrasburku je honosná, moderně vybavená, ale většinu měsíce nevyužitá. EP tu totiž zasedá jen 4 dny z měsíce! Nejen že má každý evropský poslanec dvě kanceláře, ale kvůli tomu všemu se roztáčí logisticky neuvěřitelně náročná operace stěhování všeho nezbytného do 440km vzdáleného místa. Francouzi samozřejmě hájí Štrasburk s tím, že to je přece původní sídlo EP a na vlastní uši jsem slyšel i teorii, že evropští poslanci chtějí zůstat definitivně v Bruselu jen proto, že tam jsou levnější a přístupnější noční služby :-). Buď jak buď, EP slouží nám stážistům výborně tím, že zde podávají lepší obědy než na Soudě. Jídelna je navíc většinu měsíce úplně prázdna :-). (Více informací včetně petice na podporu jednoho sídla EP najdete zde nebo zde.)

K návštěvě zasedání EP jsme si se slovenskou stážistkou Zuzkou vybrali debatu o situaci v Dárfúru. Jaké bylo naše zklamání, když jsme v sále pro 732 poslanců napočítali maximálně cca 40 lidí (vyjma evropské komisaře a zástupce Rady). Na galerii určené pro veřejnost a novináře bylo minimálně 3 krát tolik návštěvníků. Podle zasedacího pořádku jsme se snažil vystopovat, jestli se mezi poslanci nenajde nějaký zbloudilý Čech či Slovák a tu nastalo překvapení č. 2 - většinu času byl na místě z 24 Čechů jedině komunista Miloslav Randsord, posléze se přidala Jana Hybášková (z 14 slovenských MEPs neobjevila Zuzka žádného). Samotná debata byla nesmírně zajímavá, byť časem trochu únavná, hrstka poslanců vyzývala mezinárodní společenství a Radu k důslednějšímu postupu vůči Sudánu. Překvapení č. 3 na sebe nedalo dlouho čekat - ve vystoupení pronesla plamený projev právě Jana Hybášková, která mi tím udělala velkou radost. Nic to ale nemění na smutném faktu, že toto z mého pohledu zásadní téma zaujalo 5 % poslanců. Sudán holt není otázkou národního zájmu žádné země a do hledáčku silných lobbystických organizací si cestu taky nenajde. Tak co bychom pak chtěli po našich poslancích.

(EP nakonec přijal o Sudánu rezoluci, kterou také iniciovala Jana Hybášková. Díky!)