Těžký život euroúředníka aneb jak to chodí v institucích II.

Tentokrát se při popisu zákulisí evropských institucí soustředím na to, že to zdejší zaměstnanci nemají vzdor většinovému mínění vůbec snadné.

- Nepříjemnosti začínají už ráno, když euroúředník otevírá v kanceláři své noviny. V tomto okamžiku se totiž pozná, kdo skutečně rozhoduje. Výsadní postavení má totiž ten zaměstnanec, jenž umí doplnit v kávovaru kafe. Většinou je tímto nadáním obdařený na patře jen jeden, maximálně dva jedinci. V horším případě si ho musí mezi patry půjčovat. Samozřejmě je to velká zodpovědnost, jakmile není v práci jako první, věstí to špatný den.

- Na opačném pólu řebříčku není nikdo jiný než stážisti. Přiložené foto kanceláře naznačuje vyspělé pracovní podmínky. Jestli tam náhodou není vidět okno, potom vězte, že ve stropu ho nahrazuje úhledná prosklená díra. Ale aby to nevypadalo, že si stěžuji, výhodou našeho detašovaného pracoviště v suterénu je fakt, že se tam k nám nikdo neodváží. Oplýváme proto netušeným soukromím. Zbytek budovy je totiž posedlý transparentností, do všech kanceláří jsou stále pootevírané dveře a vše je na očích.

- Problém může nastat také v průběhu oběda, pokud nějaký nešťastník náhodou nemluví dokonale francouzsky. Včera mě v jídelně zaujalo něco na první pohled vypadající jako zapékaný sýr s kuřecím masem. Nad tím se skvěla cedulka s francouzským popiskem tak dlouhým, že se tam už anglický nevešel. Jaké bylo mé překvapení, když na mě místo sýru z misky vykoukla zapékaná dýně s nějakými klíčky. Učte se francouzsky!

- Ještě před pár lety byly v europoslaneckých kancelářích namontované sprchy a kanápka. Je jasné, že to k zvýšené produktivitě poslanců nepřispělo, proto musel předseda parlamentu interním předpisem zakázat přespávání v průběhu zasedání pléna. Před dvěma lety se však naplno ukázalo, jak je vyspělá unijní kultura trestuhodně nepřipravená na nájezd nových členských zemí. Skupina poslanců z nejmenované východoevropské země totiž začala v kancelářích nocovat. Nevedlo je k tomu ale vysoké pracovní nasazení, nýbrž snaha ušetřit za hotely. Od té doby byla kanápka odnesena, sprchy demontovány, trubky zapečetěny. Zlí jazykové tvrdí, že teď v poslaneckých kancelářích neteče ani teplá voda, aby se náhodou nechtěli ti nejotrlejší umývat v umyvadlech celí.

- No a protože je základní poučkou byrokracie množit se, vyrůstají jako houby po dešti hned vedle Soudu dvě nové budovy čekající na další šiky úředníků. Podle posledních informací je už teď známo, že když budou hotové, nebudou stačit...