Na křižovatce cest aneb jak se žije ve Štrasburku

Město ležící na křižovatce cest - tak je zakódovaný původ názvu města Štrasburk. Protože jsou to teprve dva týdny, co jsem se sem nakrátko přestěhoval, mužů nabídnout jen první dojmy, které určitě časem podlehnou revizi.

Kde začít? Štrasburk rozhodně patří k městům s atmosférou, tento dojem revizi určitě neprojde. Genius loci pramení z unikátní směsi vlivů, jež na toto místo dlouhodobě působí. Jednak je to po staletí se měnící hranice, v jejímž důsledku byl Štrasburk chvíli město německé, chvíli francouzské. I proto není neobvyklé, že třeba mí sousedé mají napsané na dveřích Willkomen nebo že městské čtvrti nesou ryze francouzsky znějící jména jako Illkirch, Meinau nebo Neudorf. Ostatně do Německá je to coby kamenem dohodil, za levnějšími potravinami se do Kehlu dostane člověk dokonce městskou hromadnou dopravou. A já si mužů vybrat, jestli se čtvrt, kde bydlím, vyslovuje Robertsó nebo Robersau :-).

Druhým tvůrčím vlivem je vysoká hustota studentů na metr čtvereční. Podle některých údajů jich zde žije až 60 000, Štrasburk má přitom 650 000 obyvatel. Po večerech je proto vidět v ulicích spousta mladých lidí a na každém rohu je nějaká univerzitní budova. Sídlí zde například slavná École nationale d'administration - ENA, jež vychovává elitní francouzské úředníky, nebo International Space University.

K neposledním důležitým vlivům patří přítomnost "evropských" institucí. Jen si teď nějak plně neuvedomuju, jaký to má přímý důsledek na atmosféru města :-)

Štrasburk žije maximálně poklidným tempem, je jako vystřižený z nějakého Spielbergova filmu o invazi mimozemšťanů, kdy v expozici vidíme ztělesněnou idylu. Všichni se na sebe usmívají, popíjejí víno, děti si hrají na pěstěných zahrádkách. Jenom s tím rozdílem, že žádná invaze se nekoná, to maximálně autobus vysadí další skupinu zvědavých turistů. Poklid města spoluvytváří i fakt, že zde stejně jako třeba v Holandsku každý druhý člověk vlastní kolo a cyklistické stezky kopírují každou silnici. Místní proto na kolech jezdí snad i vynášet odpadky. Příčinou nebo důsledkem toho je, že naopak městská hromadná doprava je poměrně mizerná. Když se chci dostat večer domů do své Pstruží ulice (Rue de la Truite), tak už po desáté jezdí pouze jeden spoj za hodinu. Sám jsem ale pronájem kola zavrhnul, protože nejsem připravený stejně jako Strasburčané každé ráno nebo večer na kole zmoknout. Štrasburk se totiž nachází v jednom z těch regionů, kde začíná pršet koncem září a přestává v březnu. To je zase jeho odvrácená stránka.

Když jsem u těch regionů, tak další pozoruhodností je, že zdejší obyvatelé cítí velkou sounáležitost se svým regionem, Alsaskem. Mají zde proto samozřejmě i Alsaské muzeum. V něm najdeme vystavené věci jako hmoždíř, hrábě, betlém, předměty, které jakoby z oka vypadly těm, jež dodnes dobře slouží v kdejaké česko-slovenské vísce. Jen tady je považují za ryze alsaské.