Brňáci před Evropským soudem pro lidská práva

K celkovému vyhodnocení aktivity českých stěžovatelů před ESLP se dostanu v některém z příštích postů stejně jako k dvěma českým případům, jež se dají označit zároveň za aktuální, s mezinárodním přesahem a mimořádně zajímavé (jde o otázku namítané diskriminace Romů v přístupu ke vzdělání a případ regulovaného nájemného). Tentokrát bych se zmínil o dvou zajímavých případech, jejichž společným jmenovatelem je otázka občanské aktivity stěžovatelů pocházejících z Brna.

V polovině července 2006 byl uzavřený případ Štefanec proti České republice (v češtině zde). Známý brněnský aktivista z nevládní organizace Nesehnutí byl v roce 2000 pokutován jako pořadatel demonstrace za přestupek proti shromažďovacímu zákonu. Na nepovolené demonstraci za omezení automobilového provozu hrál roli jakéhosi zprostředkovatele mezi policií a demonstranty, s nimiž komunikoval pomoci megafonu. Při té příležitosti si neodpustil kritiku městských orgánů za to, že demonstraci nepovolily. Společně s ním byli obviněni další dva účastníci, kteří rovněž stáli v čele průvodu, u nichž tato kritika nebyla zaznamenána. Sankce proti nim byla ale posléze zrušena.

Milan Štefanec argumentoval tím, že žádným pořadatelem nebyl a dostal pokutu jen proto, že megafonem vyjadřoval svůj subjektivní názor na věc. Soud mu dal za pravdu v tom, že česká justice u něj jednak nezkoumala zákonné znaky pořadatele a jednak, že jediným rozdílem oproti němu a zbylým dvěma obviněným a osvobozeným, byl právě ve vyjádření názoru. Dále to Milan uhrál na čl. 6 - spravedlivý proces tím, že tou dobou nebyla možnost soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu (Magistrátu města Brna) o přestupcích s pokutou pod 2000 Kč.

K projednání spěje další případ - Linkov vs ČR. Václavu Linkovovi byla zamítnuta registrace politické strany Liberální strana (sám se blíže k případu vyjadřuje zde). Jedním z programových cílů této strany bylo i prosazování zrušení právní kontinuity ČR s komunistickým režimem s možnosti znovuotevření případů možných zločinů komunismu. Argumentem vlády je, že by došlo k porušení zákazu retroaktivity (zpětné platnosti zákonů) a tím i k ohrožení demokratického základu státu. Václav Linkov kontruje tím, že zákaz politické strany je tak velký zásah do občanských práv, který je přípustný jen ve výjimečných případech a musí být opravdu nevyhnutelný. Přece i Evropská úmluva o lidských právech obsahuje možnost výjimky ze zákazu retroaktivity (čl. 7 odst 2) v případech, kdy jednání, které bylo spáchané před platností předmětného zákona bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy. Sem by se mohly případné zločiny komunismu velmi dobře vejít.

Je otázkou, v čem může vidět vláda takové ohrožení demokracie, aby kvůli tomu nepovolila účast ve volbách straně, která chce pouze prosazovat takovýto bod v parlamentě? Snad do měsíce by měl být tento případ projednán a určitě se k němu ještě vrátím "v přímém přenosu". Jestli ho česká vláda prohraje, lze očekávat, že se odvolá k Velkému senátu, a potom bychom se konečný výsledek dozvěděli nejdříve za rok.

Shrnuto podtrženo - je škoda, že tyto dva případy neuvízly v síti Ústavního soudu. Buď je natolik konzervativní, že u nich porušení Ústavy neshledal nebo, co je ještě horší, mu to prostě uteklo. Pozitivní naopak je, že se mladá (brněnská!:-)) generace tímto způsobem angažuje, byť oba stěžovatele působí na opačných pólech ideologického spektra. A ještě lepší je, že se nebojí a ženou to proti ČR až do Štrasburku.