Jak je důležité míti ESLP

K čemu vůbec Evropský soud pro lidská práva (ESLP) je? Především je to unikátní nástroj, nemající obdobu nikde jinde ve světě, jež umožňuje jednotlivci zažalovat svůj stát, že nedodržuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Za padesát let, co existuje, došlo postupně k jeho naprostému odpolitizování a rozhodování je nyní čistě v rukou soudců, na což přistoupilo už 46 evropských zemí. Judikatura ESLP přispěla v minulosti a nadále významné přispívá k rostoucímu standardu dodržování lidských práv v Evropě.

O Soudu už toho bylo napsáno hodně (v českých zemích lze doporučit původní publikaci Evy Hubálkové, a překlad knihy Vincenta Bergera), proto bych jeho vliv chtěl spíš demonstrovat na dvou případech, jež jsme stačili za uplynulých pár dnů zhlédnout. Včera projednávány případ Zengin v. Turecko byl podán náboženskou menšinou Alevité, jež si stěžovali, že turecká školní výuka prosazuje výuku islámu na úkor jiných náboženství. Stěžovatel upozorňoval na to, jak jsou jejich děti poislámšťované, aniž by měly na výběr mezi jinými předměty náboženství či etiky nebo aniž by se výuka více věnovala jiným světovým náboženstvím. Zástupce vlády naopak zdůrazňoval, jak je jejich pojetí balancované a nikdo není diskriminovaný. Jestli dá Soud za pravdu stěžovateli, Turecko bude muset překopat celý svůj vzdělávací systém!

Minulý týden jsme zase měli příležitost vidět zasedání Velkého senátu, kdy rozhoduje naráz 17 soudců buď o velevýznamném případů nebo jako odvolací instance proti rozhodnutí obyčejného senátu Soudu. To je vždycky velká paráda. Tentokrát zdánlivě banální případ nastolil nejzákladněji otázky trestního práva. Stěžovatele O'Halloran a Francis byli v Británii chyceni policii při překročení povolené rychlosti. Posléze byli poštou informováni jako majitelé přistiženého auta, že mají poskytnout údaje, kdo řídil, že bude tento řidič obviněn. Jestli tyto informace neposkytnou, dopustí se trestného činu. Stěžovatelé odmítli reagovat s tím, že jejich zakladním právem je nevypovídat. Co víc, nemají být vůbec nuceni k podávání informací, kterými by vystavili sebe nebo své blízké trestnímu stíhání (self incrimination). No a co teď? Vláda samozřejmě argumentovala veřejným zájmem při potírání dopravních přestupku. Obě strany zněly nanejvýš přesvědčivě. Ať už dá Soud za pravdu kterékoli straně, výsledek bude mít opět význam takřka panevropsky.

Nějaké ponaučení na konec? Až bude zase někdo bědovat nad rozbujelou a neefektivní evropskou byrokracii, u ESLP by se měl imho dvakrát zamyslet. Je to jedna z malá evropských institucí, na kterou můžeme být téměř bezvýhradně pyšní, a u níž nikdy nevíme, zda ji sami někdy nebudeme potřebovat. Třeba až nás příště chytne policie a bude nás chtít legitimovat :-).

ps

Aby to nevypadalo tak hrozivě, Soud nemá ambici ani prostředky mluvit vládám úplně do všeho, dohlíží jen na dodržování Evropské úmluvy a navíc často (a úplně nejčastěji v otázkách náboženství a morálky) aplikuje doktrínu margin of appreciation, což znamená, že ponechává v mnoha otázkách rozhodnutí na vládách.