Váleční zločinci v Británii a v České republice

Nedávno vyšlo najevo, že v Británii žijí minimálně tři osoby podezřelé z masového zabíjení v průběhu genocidy ve Rwandě v roce 1994. Podle denníku Independent tito muži nebyli zadrženi ani vyslechnuti navzdory deklarované britské politice, že nikdo podezřelý ze spáchání genocidy nemůže žít na britské půdě bez soudu nebo extradice. Na jednoho z nich, Celestina Ugirashebuja, byl dokonce vydán mezinárodní zatykač. Doposud se o tyto tři muže pouze předběžně zajímala v roce 2003 jednotka Scotland Yardu zaměřená na válečné zločiny.

Jak by asi vypadala podobná situace v České republice? Není mi známo, že by oficiální politikou České republiky bylo, že podezřelí ze spáchání genocidy u nás nemohou žít. Stejně tak nevím nic o tom, že bychom měli speciální jednotku zaměřenou na pátrání po podezřelých válečných zločincích. (Podle Rozhodnutí Rady 2002/494/SVV a 2003/335/SVV by ČR nicméně měla vytvořit kontaktní místa týkající se osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny a měla by se zároveň podílet na vyšetřování a trestním stíhání těchto činů.) No a konečně, nemáme zde investigativní novináře, jež by toto téma zásadně zajímalo.

Plody této laxnosti České republiky na poli zločinů podle mezinárodního práva (včetně absence české ratifikace Římského statutu Mezinárodního trestního soudu) jsou už nyní známé. Když byl minulý rok v prosinci zadržen bývalý chorvatský generál Ante Gotovina, který je momentálně souzen před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, zjistilo se, že jeho několikaletý útěk byl zároveň turistickým výletem po destinacích jako jsou Kanárské ostrovy, Tahiti nebo Mauricius. Ve falešných pasech Gotoviny se ale našlo i české razítko, což znamená, že tento podezřelý válečný zločinec volně prošel pasovou kontrolou České republiky. Stalo se tak v době, kdy Británie vyslala na Balkán zvlášní jednotku pověřenou úkolem Gotovinu polapit.

Můžeme proto zvedat obočí nad tím, jak je možné, že v Británii se volně pohybují známí podezřelí z válečných zločinů. V České republice tomu bylo a stále může být úplně stejně, navíc je tento stav provázen dlouhodobým nezájem českých politiků i veřejnosti o tuto oblast jako takovou.